Rozhovor s režisérem Hirokazu Kore'edou k filmu Třetí vražda

Chci ukázat, čemu právníci běžně čelí,

říká japonský režisér Hirokazu Kore’eda

Jeden z nejznámějších japonských režisérů současnosti Hirokazu Kore’eda proslul především klidnými rodinnými portréty jako Naše malá sestra nebo Po bouři. Se svou novinkou Třetí vražda se obrátil k žánru krimi dramatu a filmu noir. Překvapivý a formálně vybroušený snímek, jenž soutěžil na posledním festivalu v Benátkách, zařadil do programu právě probíhající MFF Praha – Febiofest.

Proč jste rodinné drama vyměnil za krimi s vraždou?

Filmy o rodině jsem točil poslední dekádu, v Evropě jsem asi proto považován za odborníka na tento žánr. Tentokrát jsem se rozhodl rozšířit svou vizi a přesunout se z domácnosti do celé společnosti. To byla má motivace. Ale nemyslím si, že to je velká změna, Kdybych byl kameraman, řekl bych, že jsem jen změnil čočky. Kdybych byl malíř, řekl bych, že jsem přešel ze skic k olejomalbám. Portrét zůstává stejný.

Třetí vražda začíná scénou zabití a zdá se, že přesně víme, co se stalo a kdo zabíjel. Na konci filmu ale už nic tak jasné není.

Obvykle mají filmy na začátku záhadu a na konci ji vysvětlí. Já jsem se tu rozhodl pro opak. V úvodu právník dostane zdánlivě běžný případ vraždy. Postupně přestává chápat, co se vlastně stalo, co za člověka je obviněný, jehož musí obhajovat. Chtěl by všemu rozumět, ale nedokáže to. Usiloval jsem o to, aby diváci měli na na konci filmu stejné pocity. Nejasnost, strach a vědomí, jak obtížné je porozumět, natož soudit někoho jiného. I proto divák dostává stejné informace jako právník. Všechno ostatní si musí přečíst z pohledů a výrazů postav.