CS | EN

Katalog

Dle abecedy
# - A - B - C - D - E - F - G - H - I - J - K - L - M - N - O - P - Q - R - S - T - U - V - W - X - Y - Z - Zrušit všechny filtry
:
:
:
:

 
Panorama světového filmu
Panorama světového filmu bude opět projížďkou po celé zeměkouli s výjimkou asijského a amerického kontinentu, jejichž reprezentanti byli zařazeni do jiných sekcí. Největší zastoupení má zde letos britský film. Zajímavé přitom je, že všechny snímky z Velké Británie se vracejí do bližší nebo vzdálenější historie, přičemž jako předlohy jim většinou posloužily skutečné příběhy.
Režisér Mike Leigh byl hostem Febiofestu v roce 2009, kde převzal Kristána za celoživotní přínos. Nezdá se ale, že by to bylo důvodem odchodu do důchodu. Se svým nejnovějším opusem Mr. Turner zabodoval v Cannes a získává i další prestižní ceny, především pro hlavního protagonistu Timothyho Spalla v roli podivínského malířského génia Williama Turnera. Spall si z Cannes odnesl cenu za nejlepší mužský herecký výkon, ke které na sklonku roku přidal ještě cenu Evropské filmové akademie ve stejné kategorii, a film získal i čtyři nominace na Oscara.
Ještě o něco dál do historie, do Francie v době panování krále Ludvíka XIV., se ponořil ve svém v pořadí již druhém režijním opusu herec Alan Rickman, známý nejen jako profesor Severus Snape v potterovské sérii. Snímek Královna zahradnice nás zavede do Versailles, kdy o přízeň krále Slunce, ztvárněného samotným Rickmanem, zápasí dva dvorní zahradníci – muž a žena v podání vycházející belgické hvězdy Matthiase Schoenaertse a vždy oslňující Kate Winsletové.
Na festivalu v Cannes bylo uvedeno i poslední dílo dalšího klasika britského filmu Johna Boormana. Snímkem Za vlast a královnu navázal tento světoběžník na svůj starší, dnes již kultovní opus Naděje a sláva, jenž mu v roce 1987 vynesl tři oscarové nominace. Hrdinou této semi-autobiografie byl desetiletý Billy, jakési režisérovo alter ego, jehož očima jsme poznávali život na předměstí Němci bombardovaného Londýna během 2. světové války. V „sequelu“ Za vlast a královnu vzpomíná Boorman na období, kdy sám sloužil v armádě. Píše se rok 1952, jeho Billymu je osmnáct a nastupuje vojenskou službu zrovna v době, kdy je svět v další válce – korejské.
Jenom pár let do minulosti se vrací poslední film S tváří anděla plodného britského tvůrce Michaela Winterbottoma. Toho zaujal příběh americké studentky Amandy Knoxové, obžalované v roce 2007 v italské Perugii z brutální vraždy své stejně staré spolubydlící. Režisér Winterbottom se ale nepokouší o rekonstrukci celého nikdy neobjasněného zločinu. Jeho fiktivní příběh svede dohromady mladou novinářku, která se případem od začátku zabývá, v podání známé Kate Beckinsaleové a filmového režiséra, ztvárněného Danielem Brühlem, který chce o celém případu natočit dokument a čím dál víc se zamotává do toho, co je vlastně pravda a co lež.
Jaké by to bylo světové panorama bez kinematografické velmoci Francie! Režisérské duo Olivier Nakache a Eric Toledano se proslavilo svým diváckým megahitem, dojímavou komedií Nedoknutelní. Hvězdou tohoto snímku byl díky svému bezprostřednímu výkonu bezesporu syn afrických přistěhovalců Omar Sy. Tomu oba režiséři svěřili jednu z hlavních rolí také ve svém nejnovějším opusu Samba. Sy v něm ztvárnil přistěhovalce z Mali, jemuž hrozí, že bude ze země vyhoštěn. Imigrační úřednice Alice v podání populární Charlotte Gainsbourgové se jej ale rozhodne zachránit.
Nesmíme zapomenout ani na další slavnou režisérskou osobnost francouzského filmu, Regise Wargniera. Jeho nejnovější dílo Brána, popisující dramatické události v Kambodži po nástupu krvavé Pol Potovy diktatury, jsme zařadili do sekce Asijské panorama.
V našem výběru toho nejzajímavějšího ze světové tvorby uplynulého roku nemůže chybět ani zástupce španělské kinematografie. Snímek Magická dívka (Magical Girl), jenž zručně kombinuje žánr thrilleru s ambicemi autorského filmu, k nám přichází ověnčen dvěma oceněními z filmového festivalu v San Sebastianu: Zlatou mušlí pro Nejlepší film i cenou za Nejlepší režii, pod kterou je podepsán Carlos Vermut. Nad příběhem bývalé nóbl prostitutky a muže, jenž využije jejího zaváhání a začne ji vydírat, aby mohl drahým dárkem potěšit svou dceru nemocnou leukémií, vítězí forma a styl, ve kterém najdeme inspiraci jak Kaurismäkim, tak Tarantinem, aniž by film ztrácel osobitost a originalitu.
Silné zastoupení má letos v programu také polský film, který je očividně v posledních letech na vzestupu. Jednu z legendárních osobností polské kinematografie Krzysztofa Zanussiho bychom mohli dnes už považovat za přítele Febiofestu. V roce 2001 převzal Kristiána za přínos světové kinematografii a předloni na jubilejním 20. ročníku ochotně přijal pozvání být porotcem soutěže středometrážních filmů. Loni uvedl prestižní festival v Torontu jeho nejnovější snímek, polsko-italsko-ruskou koprodukci Cizí tělo (Foreign Body), příběh mladého Itala, jenž se octne mezi dvěma ženami: Kasiou, toužící stát se jeptiškou a oddat svůj život Bohu, a pragmatickou Kris prahnoucí po kariéře. I zde se objevují mnohá témata charakteristická pro celou tvorbu tohoto filozofa filmu: Zanussi prověřuje hranice svobody, ať už se jedná o tu duchovní, sexuální, náboženskou nebo ekonomickou.
Hostem Febiofestu byl před pěti lety také Wojciech Smarzowski, jemuž festival už tenkrát udělil poctu. V současnosti asi nejvýraznější polský tvůrce překvapuje každým novým filmem. Dynamická režie, za kterou by se nestyděl ani Martin Scorsese, strhující herecké výkony, které dávají jeho postavám nevídaný pocit autenticity, a v neposlední řadě také volba palčivého tématu charakterizuje také jeho nejnovější opus U Všemocného anděla (The Mighty Angel). Příběh intelektuála, spisovatele, jenž zápasí s jedním z nejmocnějších démonů – alkoholem, patří k tomu nejlepšímu, co bylo v dějinách světové kinematografie na toto téma natočeno.
Sugestivním životopisným dramatem Bohové (Gods), natočeným strhujícím stylem, jenž by snesl i hollywoodské parametry, se blýskl další z vycházejících talentů nového polského filmu Łukasz Palkowski. Inspiroval se životním příběhem slavného polského kardiochirurga Zbigniewa Religy, který ještě za komunismu, v 80. letech, doslova vydupal ze země novou kliniku, kde jako první v Polsku po několika nezdarech a spoustě překážek úspěšně transplantoval lidské srdce. Snímek triumfoval na festivalu polských filmů v Gdyni. Fascinující výkon Tomasze Kota v hlavní roli, naprosto přesvědčivé ztvárnění doby a také hlubší otázky ohledně toho, jestli má lékař právo rozhodovat o životech jiných stejně jako Bůh, patří k hlavním důvodům, proč byste si jej ani vy neměli nechat ujít. Ze stavu ještě nedávné klinické smrti se zázračně probrala maďarská kinematografie. Poslem lepších časů je nejnovější opus jednoho z momentálně nejuznávanějších maďarských filmařů Szabolcse Hajdu. Svůj „pusta western“ Přelud (Mirage), dramatický akční příběh zasazený do maďarské pusty, představí režisér osobně společně se svým slovenským koproducentem Matyasem Priklerem. S filmem se do Prahy vrátí také jeho hlavní představitel, hvězda loňského Febiofestu Isaach de Bankolé, jenž ztvárnil zkorumpovaného afrického profesionálního fotbalistu na útěku.
Ke dvěma snímkům v sekci Světla severu, zabývajícím se otázkou důstojného konce života, vyrovnáním se s ním nebo eutanazie (švédský Tichý křik (Quiet Roar)a dánský Tiché srdce (Silent Heart), lze přiřadit i izraelský příspěvek v této sekci. Večírek na rozloučenou (Farewell Party) to ovšem činí poněkud jiným způsobem, a to s černým humorem. Jeho hlavními hrdiny jsou manželé Levana a Yehezkel, obyvatelé domova pro staré lidi. Když vidí, jak jsou mnozí jejich přátelé sužováni nevyléčitelnými nemocemi (a za každou cenu udržováni při životě), rozhodne se domácí kutil Yehezkel sestrojit přístroj, jenž jejich strádání milosrdně ukončí. Režisérská dvojice Sharon Maymon a Tal Granitová touto komedií, která je v podstatě víc o životě než o smrti, společně debutovala, Maymon je už ale podepsán jako spolurežisér u jiné úspěšné izraelské komedie, Na velikosti záleží (A Matter of Size), jež se po diváckém triumfu na festivalu v Karlových Varech dostala i do naší distribuce. I to je dobrý důvod, proč by si návštěvníci Febiofestu neměli jeho nový opus nechat ujít.
Kanadskou kinematografii reprezentuje v letošním světovém panoramatu komorní psychologické drama Felix a Meira (Felix and Meira), oceněné na festivalu v Torontu jako nejlepší domácí snímek. Režisér Maxime Giroux v něm svede dohromady neobvyklou dvojici: osamělého stárnoucího muže a mladou Židovku, spoutanou manželstvím v ortodoxní rodině. Australský kontinent bude na letošním Febiofestu reprezentován hvězdou největší: hollywoodská herecká megastar Russell Crowe ovšem v případě snímku Cesta naděje (The Water Diviner) zasedl také do křesla režiséra. Ve svém debutu v oboru hrané režie se vrací k jednomu z tragických momentů australské historie, jenž dodnes traumatizuje mnohé jeho krajany, ačkoliv se odehrál v tureckém Gallipoli, vzdáleném bojišti první světové války. Crowe si ve filmu zahrál muže, který přichází tři roky po strašlivé bitvě o Gallipoli do Turecka, aby zde pátral po svých třech zmizelých synech.
V našem výběru nechybí ani Nový Zéland. Drama Krajina smrti (The Dead Lands) režiséra Toa Frasera, kombinující akční podívanou se starobylým mýtem, je zasazené do blíže neurčené minulosti, kdy pány země byli ještě její původní obyvatelé, kteří ale mezi sebou krutě zápasili. Precizní historická rekonstrukce, připomínající snímky jako Apocalypto, je propracovaná do nejmenších detailů a objeví pro diváka dnes už téměř zapomenutý druh bojového umění nazvaný v jazyce Maorů „maurakau“.
Afriku reprezentuje snímek Difret etiopského režiséra Zeresenay Mehariho, příběh 14leté venkovské dívky, která by chtěla studovat, podle místní tradice je ale násilně unesena a nucena ke sňatku. Na útěku zastřelí svého věznitele, za což jí hrozí smrt. Film získal divácké ceny na festivalech v Berlíně (v sekci Panorama) a Sundance, kde jeho uvedení podpořila i slavná Angelina Jolie.
Na africký kontinent nás zavede také snímek 35 krav a kalašnikov (35 Cows and a Kalashnikov), neobvyklý dokument, který nám ve třech kapitolách přiblíží Afriku z úplně jiné strany, než ji známe. Především část, jejíž protagonisty jsou dandyové z Brazaville, je plná bizarního, téměř až jarmuschovského humoru, stejně jako portrét „woodoowrestlers“ z jiného konžského města, Kinšasy. Další zajímavostí celého projektu je jméno producenta Rolanda Emmericha, podepsaného pod největšími hollywoodskými blockbustery, jenž filmu nejen pomohl na svět, ale díky svým zkušenostem a znalostem, jak „emocionálně vyprávět příběh“, také přispěl k jeho celkovému vyznění. Bohužel sám režisér Oswald von Richthofen se už uvedení svého snímku nedočkal, v Praze jej ale zastoupí jeho manželka Catharina, která film uvede také na zvláštní projekci ve Studiu hrdinů v neděli 22. března od 19:00.
 
Bohové / Gods / Bogowie (Polsko) Režie: Łukasz Palkowski (Panorama světového filmu )
Cizí těleso / Foreign Body / Obce Cialo (Polsko, Itálie, Rusko) Režie: Krzysztof Zanussi (Panorama světového filmu )
Difret / Difret / Difret (Etiopie) Režie: Zeresenay Berhane Mehari (Panorama světového filmu )
Hráč / Gaamer / Gaamer (Ukrajina) Režie: Oleg Sentsov (Panorama světového filmu )
Krajina smrti / The Dead Lands / The Dead Lands (Nový Zéland, Velká Británie) Režie: Toa Fraser (Panorama světového filmu )
Magická dívka / Magical Girl / Magical Girl (Španělsko, Francie) Režie: Carlos Vermut (Panorama světového filmu )
Mr. Turner / Mr. Turner / Mr. Turner (Velká Británie, Francie, Německo) Režie: Mike Leigh (Panorama světového filmu )
Přelud / Mirage / Délibáb (Maďarsko, Slovensko) Režie: Szabolcs Hajdu (Panorama světového filmu )
Samba / Samba / Samba (Francie) Režie: Eric Toledano, Olivier Nakache (Panorama světového filmu )
S tváří anděla / The Face of an Angel / The Face of an Angel (Velká Británie, Itálie, Španělsko) Režie: Michael Winterbottom (Panorama světového filmu )
Za vlast a královnu / Queen & Country / Queen & Country (Velká Británie, Irsko, Francie, Rumunsko) Režie: John Boorman (Panorama světového filmu )
 
Přihlášení k funkci Můj program


Můj program – sestavte si svůj seznam filmů

Máte možnost sestavit si vlastní seznam filmů, které chcete na Febiofestu zhlédnout. Seznam si můžete vytisknout a přinést jej na pokladnu, kde si následně můžete vstupenky na vámi vybrané filmy rovnou zakoupit nebo si tyto vstupenky můžete zakoupit online přímo zde na našich webových stránkách.

Zadejte svou emailovou adresu + vyberte si, zda chcete dostávat newslettery o festivalu.

Klikněte na žlutou hvězdičku u vámi požadovaného filmu a tento film se vám uloží do vašeho osobního seznamu. Pokud si chcete váš seznam filmů zobrazit, klikněte na „Můj program“. Seznam bude uložen a po opětovném nalogování si jej můžete kdykoli prohlédnout.

Pokud si chcete lístky koupit online, klikněte v „Můj program“ na název prvního snímku, vyberte si požadované datum projekce, dostanete se na stránky CineStaru, kde si vyberete konkrétní sedačku. Poté klikněte na „vybrat další vstupenky“ a vrátíte se opět do seznamu „Můj program“ a můžete pokračovat. Po vybrání poslední sedačky na stránkách CineStar jděte na „Pokračovat“ a můžete všechny vybrané vstupenky najednou zakoupit.