Nepřehlédněte

11. 10. 2013

Vítěz Grand Prix 2013 Rozbitý svět vstoupil do kin

Rozbitý svět

Od října je v českých kinech díky Asociaci českých filmových klubů snímek Rozbitý svět, vítěz Grand Prix MFF Praha - Febiofest 2013.

Rozbitý  svět  je  silnou,  podmanivou  a  dojemnou  studií lásky v jejích mnoha formách – idealizované, neopětované, nechtěné a – nakonec – bezpodmínečné. Nejlepší britský nezávislý film roku 2012 obsahuje typicky ostrovní nesmlouvavou sociální notu, magické prvky, fascinující dětskou hlavní postavu, suverénní dospělé herce (Tim Roth, Cillian  Murphy,  Rory  Kinnear),  působivou  kameru  či  nezastupitelnou hudbu exlídra skupiny Blur Damona Albarna. Rozbitý svět je snímek pojednávající o bortících se strukturách, v jehož vlastní struktuře však nechybí ani nepřebývá jediný prvek.

Film do českých kin uvádí Asociace českých filmových klubů. 

Rozhovor s režisérem Rufusem Norrisem

Jste uznávaný divadelní a operní režisér; jaké umělecké uspokojení vám přináší film?

Je to naprosto odlišné médium, i když samozřejmě jde vždy o vyprávění příběhu… Je vzrušující moci kontrolovat detaily, ať už pomocí detailních záběrů, při střihu anebo při práci s hudbou. Také jsou tu náhody nebo nečekané momenty, díky kterým jsou příběhy zajímavé, a jedním z potěšení u filmu je to, že pokud se přihodí nějaká náhoda, máte ji zachycenou navždy.  Podstata divadla spočívá v tom, že herci musejí vytvářet silné momenty každý večer, někdy po celé měsíce. Je něco velmi osvobozujícího v tom, když takový moment stačí zachytit jen jednou. 

Co vás přivedlo k tomuto příběhu?

K tomuto nádhernému a neskutečně dojemnému příběhu mě přivedla hned dvojí výzva: zachytit podstatu toho otevřeného, živého dítěte a zároveň mít soucit se všemi dospělými, kteří ji, každý svým způsobem, zklamou; a pak vykreslit nesentimentální a absolutní oslavu života na zdánlivě tragickém místě. 

Je pro divadelního režiséra těžké myslet filmově?

To asi záleží na každém divadelním režisérovi. Vždycky jsem přemýšlel v obrazech a hudbou, takže to pro mě bylo přirozené. Také vždy vyhledávám projekty, které jsou neotřelé a které mě zavedou do míst, kde jsem ještě nebyl, které mě skoro vyděsí. Z tohoto pohledu jsem tuto novou výzvu uvítal.

Co vás tato vaše první zkušenost naučila?

Udělat si dostatek času na každou část příprav, a pak, když začne natáčení, nechat vše plynout a vyvíjet se podle toho, co se v daném momentu právě děje, a důvěřovat stejnou měrou sobě i ostatním. Být vždy rozhodný – podle mě je největší zločin zdržovat natáčení různými vytáčkami. 

Často se říká, že první filmy bývají buď o tom, co znáte, nebo o tom, co vás trápí. Proč jste se rozhodl zfilmovat román „Rozbitý svět“ Daniela Claye? Jak se vám podařilo udělat z něj tak osobní dílo?

Mám děti víceméně stejně staré jako Skunk a vždycky jsem byl trochu netradičním optimistou (jako je ona), takže proniknout do jejich nitra pro mě bylo přirozené. Mám silný odpor ke zbytečně plochému zachycení čehokoliv, hlavně „zlých“ lidí, takže mě hodně přitahovala možnost ukázat silně dysfunkční prostředí bez zjednodušování kterékoliv postavy. Témata lásky, zodpovědnosti, rodičovství a koexistence s druhými lidmi jsou velmi aktuální a jsou mi blízká. V praxi to znamenalo najít způsob, jak vyprávět každý aspekt příběhu, který jsem chápal jako pravdivý.

V tomto podmanivém dramatu je něha skvěle postavená do opozice k strašné brutalitě. Jak se vám podařilo zachovat empatii a citlivost postav?

Zaprvé tím, že jsem pracoval s vynikajícími herci. Ale v životě jsou činy každého člověka ospravedlnitelné, když se vžijete do jeho situace. A síla tohoto příběhu spočívá v tom, že se musíte vžít do situace velmi různorodých postav, které se často chovají velmi asociálně. Neschvaluju násilné chování, ale také nemám čas na jeho snadnou démonizaci, ke které se současná společnost snadno uchyluje. Soucit není slabost, ale činí nás lidmi a je zásadním nástrojem k trojrozměrnému vyprávění příběhů.

Toto skvěle fungující drama je fantastickou přehlídkou herců a ve velké míře závisí na jejich schopnostech. Co byste řekl o Timu Rothovi?

Tim má obrovské zkušenosti a je velmi vnímavý. Nemá rád hlupáky, ale to já naštěstí nejsem, a rychle jsem si uvědomil, že postavě, kterou hrál, dodá hodně moudrosti. Od první klapky skvěle fungoval s Eloisou a její uvolněnost a přirozená uvěřitelnost z velké části vycházejí z jeho podpory. Jeho herecký výkon je nádherný a mluví sám za sebe.

O Cillianu Murphym?

Se Cillianem jsme nenatočili jediné okénko, které bychom nemohli použít. Na place nepředvádí své ego, soustředí se jen na to, aby dobře odvedl svou práci, a má vynikající smysl pro humor. Pracovat s ním je sen.

O začínající Eloise Laurencové?

Viděli jsme 850 děvčat na tuto roli a El přišla až úplně nakonec, díky bohu. Práce s ní byla asi nejsnazší, jakou jsem kdy s herci zažil. Nebyly potřeba žádné zvláštní techniky ani ohledy, prostě každý den přišla plná energie a ohromného nadšení. Nikdy si na nic nestěžovala, kromě toho, že natáčení končí tak brzo. Myslel jsem si, že nejtěžší bude uhlídat ji, aby byla přirozená, aby „nepřehrávala“, ale nemusel jsem jí to říct ani jednou. Samozřejmě, že máte obavy, že tou zkušeností, tou pozorností to dítě zkazíte. Naštěstí pro nás i pro ni jsou oba její rodiče nohama pevně na zemi, takže pokud má někdo šanci se s tím vyrovnat, je to Eloise. Je hodně muzikální a myslím, že hodně pomohlo, že nikdy před tím nehrála a jedinou její touhou je zpívat.

Ve světě zmítaném vztekem a strachem… Kniha i váš film nastolují otázku: „Je tohle dobrý způsob, jak žít?“

Je jasné, že společnost a moderní život nás vystavují tlakům, které nemají nic společného se spokojeností ani se štěstím. Musíš mít tohle, musíš být přesně takový, být soutěživý, mít svůj život pod kontrolou atd. Pro mě není východiskem žádná velká odpověď, žádná skvělá filosofie, ale jen to, být věrný sám sobě a chovat se k druhým zodpovědně. Není to nic nového a většina příběhů má nějaké to morální ponaučení, ale doufám, že tento příběh alespoň trochu napomůže k pochopení. 

Film zjišťuje, co lidi zlomí, a zkoumá vlídnost a lásku, která může léčit a uzdravovat. Chápete ho jako meditaci nad nevinností? Může nevinnost v takovém prostředí existovat?

Tohle prostředí je v zásadě to samé prostředí, ve kterém, s pár obměnami, lidé žijí tisíce let. Většina z nás opětuje lásku, chce být milována, takže myslím, že to je meditace nad motivem lásky v jeho různých formách. Opětovaná a neopětovaná, poblázněná, romantická a platonická a nakonec bezpodmínečná, což je asi její nejopravdovější podoba. Nevinnost v tom určitě hraje velkou roli – v mnoha ohledech to může být chápáno jako příběh o ztrátě nevinnosti, a to mnoha postav v příběhu. Je to také meditace nad uměním nemožného – zodpovědným rodičovstvím! Všichni udělají chyby a musí za ně zaplatit. Někdy láska nestačí.

Sociální realismus má v britské kinematografii silnou tradici (Alana Clark Ken Loach, Mike Leigh…). Jak Peter Mullan, který hraje ve vašem krátkém filmu King Bastard, tak Tim Roth, který hraje v Rozbitém světě natočili autobiografické snímky (Mullanovi Neds a Rothova Válečná zóna). Vypadá to, že tahle napůl spící nezávislá tradice ožila s nově nalezeným zápalem a sebedůvěrou (Shane Meadows, John Crowley, Paddy Considine). Pokoušíte se o stejný na plno vyslovený útok na britskou společnost? Máte k tomuto britskému trendu blízko?

Velmi tyto filmaře obdivuju a můj příběh se určitě dotýká některých těchto témat, takže v tomto smyslu ano. Nevyrostl jsem v Británii, ani v Evropě, a ty oblasti, o které se já zajímám, se dají najít všude… ale tyto oblasti budu nevyhnutelně zasazené do reality toho, kde žiju, což je v Británii. Je hodně aspektů britského života a vlády, které mě hluboce frustrují, ale zároveň tento ostrov a jeho podivnosti miluju. Doufám, že moje práce pro kterékoliv médium odhaluje nedostatky naší společnosti a zároveň oslavuje našeho ducha.

Je nějaký film, který obzvlášť obdivujete?

Rodinná oslava Thomase Vinterberga. Nádherný příběh, nádherně vyprávěný. Žádné hollywoodské efekty se mu nemůžou přiblížit.

Scénář Rozbitého světa napsal Mark O’Rowe, který získal uznání za svou práci s Johnem Crowleym na filmu Ten kluk (natočený podle románu Jonathana Trigella). Vzhledem k tomu, že adaptace vždy znamená určitou zradu, jak se vám s ním spolupracovalo?

No… jestliže je Rozbitý svět adaptací knihy, která je svým způsobem adaptací románu Jako zabít ptáčka, který zase hodně vychází z Carsona McCullerse… kde to má konec? Shakespeare nikdy nenapsal originální příběh, jenom zpracovával staré příběhy novým způsobem, jak nejlépe dovedl. Nedosáhneme jeho mistrovství, ale můžeme se o to pokusit! Pracoval jsem s Markem stejně, jako se snažím pracovat s kýmkoliv jiným – pečlivě, s respektem, s odvahou a způsobem, který, jak doufám, je obohacující. Ví toho mnohem víc o filmu a o psaní než já, takže se toho musím hodně učit, ale já mám také silný instinkt a vím, jak ho následovat. Byli jsme důkladní, nebáli jsme se spolu nesouhlasit v maličkostech a tak jsme spolu nakonec vždycky souhlasili v tom důležitém. 

Váš kameraman Rob Hardy, který také pracoval na filmech Ten kluk a 1974 z trilogie Red Riding, má velmi osobitý rukopis. Jaký výběr vizuálních aspektů byl pro váš film zásadní?

Dívali jsme se na různé fotografy, podívali se spolu na několik filmů a studovali je z různých úhlů pohledu, ale to nakonec nebylo tak důležité. Důležité bylo každý den přemýšlet nad každým záběrem, každým prostředím, a zjistit, co můžeme získat, jak můžeme zarámovat ten film způsobem, který bude působit promyšleně, harmonicky v náladě a napětí a neztratí s příběhem kontakt. Naším cílem bylo jednoduše to, aby forma byla řízená obsahem. Je to malý příběh s velkým srdcem a to vyžadovalo jemnost a péči, ve kterých je Rob mistrem.

Původní hudbu k filmu složil Damon Albarn, se kterým jste v roce 2011 pracoval na opeře Doctor Dee pro Mezinárodní festival v Manchesteru. Jak se vám spolupracovalo? V jaké fázi vývoje filmu začal skládat?

Damon je součástí skupiny Electric Wave Bureau a na Rozbitém světě jsem pracoval s celou skupinou. Už dřív jsem pracoval s Damonem a Mikem Smithem, což nám velmi pomohlo rychle najít společný pracovní jazyk. Všichni čtyři členové EWB mají stejně staré děti jako je Skunk, takže jsme vytvořili kreativní tým starostlivých rodičů, kteří se snaží vymyslet, jak vyprávět příběh o našich nejhorších obavách za pomocí hudby. Hudba byla mojí vstupenku do světa umění, takže je to pro mě velmi důležitá a živoucí oblast, a měl jsem velké štěstí, že EWB se k nám připojili a dali filmu velmi charakteristický zvuk. Nenatočil jsem žádný jiný film, ale zdá se mi, že hodně skladatelů filmové hudby musí pracovat v pozadí a být skoro neviditelní. To je s EWB nemožné a nepředstavitelné a já jsem chtěl, aby se mohli vyjadřovat, jako všichni ostatní – do příběhu se úplně vcítili a okamžitě na něj reagovali. To, že Eloise zpívá, bylo velmi důležité. S týmem se skvěle sžila a všichni se tak do příběhu snadno vcítili. Není obvyklé, aby hlavní postava hrála také významnou roli v soundtracku. To byla naprosto zásadní část celé naší práce, která vše propojila.

Soubory ke stažení:


» zpět
 
sledujte nás na sociálních sítích » Facebook Youtube Twitter Instagram